Cesta do sebe. Můžete třeba jenom tak být

Současná situace nás vyvedla z našich běžných stereotypů. Z neomezených možností a svobody do pevně daných mantinelů. Zavřela nás až na výjimky doma, kde máme dost času na přemýšlení, jsme také pod palbou nejen mediální smršti informací, ale také různých názorů, co bychom měli či neměli dělat. Je jasné, že zažíváme situaci, která je jiná, než cokoli, co jsme kdy prožili. Můžete se cítit pod tlakem, ohroženi virem, obáváte se budoucnosti, obáváte se o své finanční zajištění. K dané situaci přistupuje každý po svém a máme na to plné právo. Jedno je však dané. Jsme v tom všichni.

Mnoho lidí pomáhá, jak se dá. Šijí roušky, pomáhají záchranářům příděly kávy a podobně. Je hezké sledovat, že si v krizových situacích dokážeme pomáhat, cítit sounáležitost. Udivuje mě, že se ale najdou i tací, kteří těm, kteří pomáhají, dokáží radit, zda by měli či neměli dávat roušky zadarmo nebo pokud je už zadarmo dávají, tak kritizují za to, že rouška nemá správný vzor či barvu. Tomu se nedá říct jinak, než obyčejné pruzení. Tipuji, že jde o lidi, kteří sami neudělají vůbec nic

Narazila jsem i na postoje, kdy se lidé, kteří šít neumějí, trápí, že nevědí, jak pomoci. Jsou pak zbytečně ve stresu, který je vyvolaný tlakem zvenčí. Ono toho tlaku je ale i tak hodně. Informace o počtech nakažených, samotná situace, která zvláště v oslabených jedincích může vyvolat pocit paniky. Už tak je toho na nás dost a ne všichni z nás jsou tak odolní, aby tlak v pohodě ustáli. Pozoruji kolem sebe lidi, kteří propadají opravdovým pocitům strachu a paniky.

Pro ty, kdo se vyloženě nebojí, je i tak situace náročná. Děti přicházejí o kontakty s kamarády, musejí plnit doma školní povinnosti. Na rodičích je zase to, aby to s nimi zvládali v roli průvodců a učitelů, rodičů, kuchařů, kamarádů…. Zkoušíme nové role a nové situace, a to koncentrovaně.

Je mezi námi mnoho lidí, kteří vidí situaci pozitivně. Osobně jsem naladěná na to, že vnímám atmosféru sounáležitosti a odhodlanost to zvládnout. Snažím se vytěžit ze situace maximum. Užívám si čas s dětmi, možnost jít s nimi ven, když je hezky. Ne každý má ale schopnost se podobně naladit. Když mi dcera na začátku říkala, že jí štve představa dalšího dne, kdy nemůže do školy, že se nemůže vidět se svými kamarádkami, že nemůže do obchodu koupit našemu králíkovi oblíbené tyčinky, uvědomila jsem si, že ne každý vidí situaci pozitivně. Aspoň v tom smyslu, že s určitými věcmi nemůžeme nic dělat, ale máme aspoň příležitost vykročit z vyšlapané cesty a zkusit se na vše podívat z jiného úhlu pohledu.

Stejně, jako i jindy, jsem s dcerou její trápení probrala. Mluvily jsme o tom, že můžeme být spolu, což se nám jindy tolik nepoštěstí, že si můžeme udělat plán toho, co bychom spolu chtěly dělat. Probraly jsme i to, že je potřeba dodržet izolaci a nevidět se s kamarádkami ani tajně a také jsme se znovu bavily o přístupu, kdy je potřeba dívat se na vše jako na příležitost. Ráno jsme probraly naše plány a „vyrazily do akce“. Po asi hodině stráveného času mi dcera říkala, že tedy neví, čím to je, ale že se na celý zbytek dne těší. Protože je s kralíkem celý den, všimne si, když už má moc počůraný záchod a sama od sebe mu ho vymění. Také se s ním častěji pomazlí, což ho očividně těší víc, než tyčinky z obchodu.

Je mi líto, že pro někoho je situace, kdy je sám se sebou, náročná. Lehce by se dalo radit, ať si lidé vezmou ze všeho to pozitivní. Ne každý to dokáže. Pokud patříte mezi ty, kdo se na situaci dívají převážně pozitivně, mají čas přemýšlet a obracet se do sebe, zklidnit se, zrevidovat hodnoty, máte štěstí, že jste tak nastavení. Užíváte si čas sami se sebou, máte se rádi se všemi výzvami a plány, jak na sobě zapracovat, rozvíjet se a posouvat. Pak už zbývá jen zdržet se kritiky těch, kteří takové štěstí nemají, třeba se bojí nebo jsou starší a nerozumí situaci. Je fajn, když je dokážete podpořit. Aspoň pochopením nebo jinak podle vašich možností. Kritika opravdu nikomu nepomůže. Ano, můžete opravdu zkritizovat někoho, kdo ani v této situaci nemá na ulici roušku, nebo jinak zakrytá ústa, kdo se zbytečně naváží do těch, kteří pomáhají, neocení například práci prodavaček v těchto dnech atd. Ne ale to, jak se kdo v dané situaci cítíme nebo jakou formou pomáháme.

Pokud ale patříte mezi ty, kdo se nedokáží zbavit obav, pocitů tísně, pocitů, že byste měli něco udělat, vězte, že nejlepší, co můžete, je najít cokoli, co vás potěší, zvedne vám náladu a udrží vás v pohodě. Pokud se vám děje to, že vás někdo za pocity kritizuje, snažte se naladit se na tyto vaše radosti.

Tip, jak si zlepšit náladu:

Zkuste si nejprve sami sobě položit otázku: Co mi zlepší náladu? Co mi udělá dobře? Co mi pomůže? Co zlepší to, jak se cítím? Pokuste se uklidnit a naladit sami na sebe. Může to být maličkost, někdo chce tvořit, vařit, péct, jít ven, číst knížku. A někdo si chce sednout na balkón nebo zahradu a dopřát si nicnedělání, protože jinak na to nemá příležitost. Možnosti jsou neomezené. Nemusíme nic, do si někdo jiný myslí, že bychom měli dělat. Nikdo nemá patent na správné jednání. A pokud se tak prezentuje, nebo si to myslí, berte to s nadhledem. Každý jsme jedinečný.

Co pomáhá mně? Jednoznačně výlety do přírody. Stačí vnímat probouzející se přírodu, vůně, slunce. Taky už rostou mladé kopřivy, podběl, můžeme si nasbírat něco do zásoby. Pomáhá mi relaxace a meditace. Pomáhá mi povznést se nad lidi s patentem na rozum, kteří všude byli dvakrát a vše znají a vědí, co by kdo měl v jakou dobu dělat 🙂

Pokud patříte mezi ty, kdo se také stíhají obracet sami do sebe a relaxovat či meditovat, pak určitě dělejte, co je vám libo. Pokud máte chuť zkusit meditaci, můžete třeba začít s tou základní dechovou.

Tip na meditaci

Posadtě se do pohodlné pozice, případně se položte. Nalaďte se na sledování svého dechu. Nadechujte se s pocitem, že přijímáte pozitivní energii (můžete si to spojit i s barvami, které jsou pozitivní) a vydechujte s pocitem, že se zbavujete všeho necgativního (opět můžete mít představu barev, které odcházejí – šedá, černá apod.). Jen vnímejte svůj dech. Uvidíte, jak se budete cítit po meditaci a zda je to to pravé pro vás.

Co pozitivního mi situace přináší?

Je těžké aměřit se na pozitiva, pokud se bojíme. Dokážete-li se ale zklidnit, zkuste si chválně položit otázku, co vám tato situace přináší pozitivního. Tak například:

• můžete trávit čas se svou rodinou a nikam nespěchat
• máte čas vyrazit si do přírody a vnímat její proměny každý den, to je způsob, jak se můžete zklidnit v dnešní uspěchané době, kdy žijeme tempem, které ná často ničí
• můžete jen tak lenošit
• můžete vymyslet, čím někoho (třeba i sebe) potěšit
• máte čas pracovat na sobě nebo vyřešit problémy, které jste kvůli času odkládali
• atd.

Změny pro všechny

Situace je taková, že prožíváme opravdu něco, co v našich, zvláště těch klidných končinách nemá obdoby. Máme to štěstí, že žijeme na bezpečném místě, ke nás neohrožuje ani smrt hlady, ani žádná životu nebezpečná zvířena. Nyní jsme v situaci, kdy jsme přišli o naše jistoty. Jako lidstvo máme obrovskou příležitost si vzít ponaučení. Můžeme se celkově zklidnit a nepodléhat tempu doby, které nás vyčerpává a ochuzuje nás o vztahy. Zároveň vidíme, že lidskost nás neopouští, dokonce vzkvétá. Kolik lidí začalo pomáhat? Kolik lidí zažívá obrovskou vlnu pozitivní solidarity? Je jich tolik, že si už nemusíme říkat, že pokud budeme kkonat dbré skutky jsme v menšině. Je nás hodně a je to povzbuzující. Opět si můžete pro lepší pocit položit otázky, co konkrétně nám situace přináší jako lidstvu.

Hlavní je být sám se sebou v pohodě. Pokud máte dost sil na pomoc druhým, je to určitě chvályhodné, ale není to povinnost a jen vy víte zda na pomoc máte síly nebo ne. Vězte, že pokud zapracujete sami na sobě, nebo jen budete v pohodě se svou rodinou a dodržíte to, že budete minimalizovat šíření viru, uděláte pro lidstvo také hodně. Pro spokojenou společnost jsou totiž důležití spokojení jedinci. Což však prosím nezaměňujte za sobectví. Člověk je tvor společenský, a tak svým jednáním utváří celou společnost, svou smečku.