Obrana proti pomluvám? Vaše hodnoty a vize

Každá mince má dvě strany. A každá záležitost v lidském životě má nesčetné množství odstínů.

Když jsem pořádala koučovací workshopy v menších městech nebo vesnicích, téměř vždy došlo na situaci, kdy daný člověk věděl, co chce udělat, ale začal řešit, že tam, kde žije, to prostě udělat nemůže. Že když začne dělat něco jinak, než jak se to považuje za přijatelné, sežerou ho, nikdo s ním nepromluví. Nebo že nemůže říct něco před skupinou, protože by to mělo  důsledky. Někdo by to zneužil nebo šířil bez kontextu.

Když jsem před lety řešila, že se o mně šířila ve firmě informace, která byla jak z blbého filmu, bavila jsem se. Schválně jsem vypustila ještě jednu informaci a bavila se tím, jak to lidi řeší.
Jenže to jsem zdaleka nevěděla, co mě za pár let čeká.
Když jste v prostředí, kde to lidi umi řádně podat bez vysvětlení kontextu, do toho s vámi cloumaji hormony, pak péče o náročné děti a sejdou se další faktory, člověka to prostě bolí. Kontext má každý svůj.
O to víc, že já přenášení informací o někom bez jeho účasti nebo možnosti zjistit jeho pravdu, prostě neuznávám a nedělám. Kolikrát jsem utnula někoho ještě před tím, než mi začal něco vykládat se slovy, že jsem u toho nebyla, že neznám kontext a tedy to nechci slyšet.
Když ale žijete v prostředí, kde je to pro lidi běžná realita, kterou si třeba naplňují vlastní neschopnost řešit své problémy, tak je toho někdy prostě moc.
Takže zpětně více chápu účastníky svých workshopů, proč to řeší. Je to nepříjemné, zvlášť, pokud už se to děje se záměrem skutečně uškodit a přihřát  si svou polívčičku. Musím říct, že mne osobně to dokázalo v mnoha chvílích úplně odrovnat. O to víc, že patřím mezi lidi, kteri zkoumají, kde mohli pochybit. Moje přesvědčení, že se to prostě nedělá a zvlášť těhotným nebo jinak oslabeným  lidem, dost lidí nesdílí.

A co tedy s tím?
Kdyby byla realita podle mého přesvědčení (a vím, že mnoho lidí, které považuji za sobě blízké to tak neštěstí má), tak se to prostě neděje. Ale ono se to děje. 
Přijmout ten fakt a neřešit to. A teď přichází ta těžká část. Pokud na sobě pracujete, prostě se vás to nějak dotýká.
Přichází čas na zkoumání toho, proč to tak je. Když jsme poctiví, najdeme mnoho skulin, skrze které to k nám může a ubližuje to.
Často to jsou bolestné zkušenosti z minulosti, ktere je potřeba otevřít, vyléčit a zase zavřít.

Pak to také může být neochota přiznat si realitu. Že se to děje, že to neovlivním  a že nemá cenu tomu věnovat energii. 

Součástí toho je i vnitřní dovolení pro lidi, kteří jsou toho součástí. Boj a odpor bere energii. Svým způsobem, když na to reagujeme, děláme vlastně to, co lidi  chtějí. Nevěnujeme  energii tomu, co v našem životě má smysl. A utápíme ji  v nerovném a neefektivním  boji.

A teď se dostáváme k další důležité části. Co smysl má? Za mě to jsou hodnoty a vize. Skutečné  lidské hodnoty a vize,  které vyznávám. Jedná z nich je svoboda. Nebo práce na tom, aby svět byl lepším místem pro nás pro všechny, pro naše děti, další generace. Mám i další, ale o tom jindy. A když se na tyto hodnoty ladím, pak vím, že energie má jít do naplnění těch hodnot a ne do boje s něčím, co jim odporuje. Více pozitivního přinesu tím, že se nebudu zabývat nenaplnenim těch hodnot, ale naopak práci na tom, kde tyto hodnoty můžu vytvářet. A tam už jsme třeba u práce s klienty, která pro mě tyto hodnoty naplňuje. V období, kdy se tomuto věnujeme, jsme daleko spokojenější, inspirujeme ostatní.

Co osobně považuji za důležité je také to, přestat pomlouvajíciho omlouvat tím, kolik svých zranění a bolístek má. Na jednu stranu je to cesta, když je i vůle na druhé straně. Pokud není, tak je dobré si uvědomit, že nemůžeme nechat někoho léčit si svá traumata a zranění na nás. Žijeme v době, kdy možnost své bolístky řešit, máme mnoha způsoby. Stačí si vybrat, co nám vyhovuje. Dnes už není možné svádět neochotu na sobě pracovat na to, že nemáme možnosti, peníze, čas. Je to jen o ochotě a odhodlání s tím něco dělat. Z dlouhodobého hlediska je to ta nejlepší investice do přítomnosti i budoucnosti. A pokud se toto děje ve vztahu, že není vůle vyhledat odbornou pomoc, jistě sami víme, o čem to vypovídá.

Někdy pomůže i jiný pohled na celou věc.   Připomeňte si třeba,  že to, že vám někdo věnuje tuto „péči“,  je ve skutečnosti jeho vizitkou. To, jak přistupuje ke svému životu. Co je pro něj  důležité, jaký je. Kdybyste celou věc otočili, vlastně jste pro něj hodně důležití, proto vám věnuje tolik „péče“. Můžete to brát tak, že jste moc zajímaví 🙂 Představte si, že byste četli jen Blesk nebo pochybné internetové zdroje a na jejich základě si dělali obrázek  o realitě. Stejně, jako mohou poškodit někoho tato média, můžou to udělat i pomluvy. Když někdo tvrdí, že nečte Blesk, ale poslouchá a podporuje někoho, kdo pomlouvá, vlastně má rozpor ve svých hodnotách. Pokud sám dokonce pomlouvá, vystupuje v roli bulváru, i když tvrdí, ze ho nečte nebo mu nevěří. Jistě znáte ze  svého okolí případy, kdy to, že někdo poslouchal a podporoval, ale samozřejmě i pomlouval, dokázalo někdy zničit i vztah dvou lidí. I když někdy vlastně přemýšlím i nad tím, jestli to není součást motivace. Když ne na vědomé úrovni, pak na té nevědomé.