I v zaměstnání už jde o vztahy
Když občas zahlédnu inzeráty na volné pozice, nestačím se divit. Za tyhle peníze taková zodpovědnost? Dobře, když nemohu nabídnout dost peněz, tak to třeba zapůsobit nabídkou benefitů, jako svoboda, možnost sebeřízení nebo něco jiného? Občas mi připadá, že zaměstnavatelé nemají soudnost a někteří možná spadli z pověstné višně. Že by neuměli svou nabídku prodat a poklad se odhalil až při samotné práci? No, tak tedy ne…Někdy nedostanete volno totiž ani na zubaře nebo vám dokonce nařídí, kdy máte trávit čas s rodinou.
Inzeráty plné požadavků na jazyky, zodpovědnost, samostatnost, kreativitu, schopnost vlastní iniciativy, neomezenou časovou flexibilitu a tak dále… No a teď, milý zaměstnavateli, který si stěžuješ, že nemáš a nemůžeš najít kvalitní zaměstnance, nebo že ti stále fluktuují, co jim tedy na oplátku nabízíš ty? Dobře, platy mohou být omezené, i když stačí se podívat na úspěšnost firem a často tušíme, jak to je. Proč se ale šetří i tam, kde nás to vlastně nic nestojí a máme možnost získat? Jako třeba nabídnout svobodu, možnost starat se bez stresu o svoje děti, vyzvednout je dle potřeby ze školky, možnost vzdělávat se a být při rozhodování partnerem? Nebo v případě, firem, kde to nejde tak docela třeba kvůli směnám, vymyslet, jak a co by šlo nabídnout? Třeba aspoň možnost čerpat dovolenou, kdy chci já sám a ne, když mi ji přikáží…
K tomuto článku mě inspirovalo pár posledních událostí, které se týkají mého blízkého člověka. Pominu-li inzerát, nad kterým jsem se vážně nasmála, protože si neumím představit, že někdo s takovou kvalifikací přijme takový plat, pak realita hovoří za vše. Co nabídnou tedy navíc? Například když bude chtít tento podhodnocený zaměstnanec navštívit zubaře, pěkně si to odečte ze své čtyřtýdenní! dovolené (A pozor, z té je ještě 14 dní celozávodních, rozuměj přikázaných v daném termínu v průběhu léta. Takže když už si budete chtít odpočinout, přizpůsobte tábory, rodinné akce, dovolenou manželky a vše a jeďte v tom největším návalu a teple k moři, abyste pak přijeli a chtěli co? Přece odpočívat!) No a nedej bože, když ráno zaspíte, protože dítko v noci mělo horečku. Kde máme pochopení? Jsi vyřízen, milý zaměstnanče, to sis tedy ale neměl dovolit, chtít v noci podpořit své nemocné dítě, budeš tedy hotov ještě víc, protože tohle si chlapečku pěkně odpoledne napracuješ… A co třeba, milý zaměstnavateli: „To je jasné, že se to stane, navíc ty tady pracuješ za dva, někdy i za tři, nemáme ti pořádně co nabídnout, tak aspoň to, že se nic neděje. A je dítko v pořádku?“ Milí zaměstnavatelé, tak z tohoto přístupu už je mi mírně nevolno. To si opravdu myslíte, že vám tohle bude procházet a že zaměstnanci pro vás udělají první, poslední? A proč jako?
Před deseti lety mi šéf v korporátu řekl, že si musím vybrat, buď dítě nebo práce, bylo to v situaci, kdy mě chtěli hodně a brzo zpátky po mateřské a já jsem jednala o nových podmínkách, Ty jsem dostala, protože, co asi myslíte, že jsem milému panu šéfovi řekla? A opravdu jsem nad tím nemusela přemýšlet. A to ani, když dávat na výběr mezi rodinou a prací bylo tehdy ještě občas běžné. I když ne tak okatě a na plná ústa řečeno. Jistě sami někde i teď znáte ten nenápadný nátlak. Ale dnes? Dnes bych upřímně šla ve svých požadavcích ještě dál. Tehdy mě hodně lidí obdivovalo a někdo záviděl, ba i pomlouval. To je celkem jedno. Dostala jsem totiž podmínky, které tehdy ve firmě nebyly vůbec obvyklé. Firma o mně stála, a tak to šlo, i když kolem toho bylo řečí. A doufám, že to do budoucna pomohlo také dalším lidem.
Prošla jsem prací na volné noze, státní sférou i dalšími firmami. Všude se dalo jakž takž domluvit a pokud ne, tak jsme se rozloučili. A také jsem prošla zkušeností svobodné firmy. a jak to bylo tam? Myslíte, že když dáte člověku možnost mluvit do toho, co se děje, je to špatně? Nebo když mu dáte neomezenou možnost pracovat z domova, řídit si svůj čas i práci, že se bude flákat? Ano, namítnete, někdo fakt ano. Je fakt, že takový přístup chce nejen osvíceného zaměstnavatele, ale také zaměstnance, který má schopnost sebeřízení. A uvědomuje si váhu toho, co dostává a pak má velkou chuť dávat. Za mě extrémně zodpovědný zaměstnanec někdy pak dává až moc. Sama jsem vyvíjela nasazení tak extrémní, že jsem nedokázala určit míru toho, kolik práce udělat, aby byla energie udržitelná. Jenže to mi v tu chvíli ještě nedošlo, až později. A věřím tomu, že kdyby se to téma otevřelo důsledně, že by zaměstnavatel rozhodně nechtěl vyhořelého a vyčerpaného zaměstnance. Aspoň tedy věřím 🙂 Teď bych to udělala jinak, ale to je ten dar odstupu. I na tom se dá ale krásně pracovat pomocí koučování.
Takže, milý zaměstnavatelé, jakou cestou se vydáte? Budete si budovat tým plný malých dětí, kterým budete přikazovat, co a jak mají dělat a takzvaně jim přistřihávat křidýlka nebo se pustíte do objevování v souladu s tím, jak se mění doba? Ano, tzv. work-life balance je to, o čem mluvím. Rozvíjení kompetencí, hledání vyváženosti, souladu, konkrétních řešení. A taky o tom, že když budete lidi držet zkrátka, najde se mnoho těch, kteří vás budou chtít očůrat. Ona totiž akce vyvolává reakci, i když před tím třeba zavíráte oči. Když to tak vezmete, i vy svým způsobem totiž očůráváte, že?
Pokud chcete pomoci s tím, co nabídnout zaměstnancům, případně o tom jednat i společně s nimi, nabízím koučování i mentoring na toto téma, ať už individuální nebo týmový. A pokud už jste na cestě a potřebujete ladit detaily, pak vám s tím také velmi ráda pomůžu. Termíny je možné již nyní domlouvat na jaro 2021.
Lucie Macášková
Tel.: 725 567 708
E-mail: lucie@celostnikoucink.cz